PROBĚHLO U NÁS

Neobyčejná klubovna žije již 3 roky

Na Facebooku na mne vyjela „vzpomínka“ s fotkou z kampaně na projekt Neobyčejná klubovna. Ten se již z projektu stal trvale udržitelnou věcí.
Na Facebooku na mne vyjela „vzpomínka“ s fotkou z kampaně na projekt Neobyčejná klubovna. Ten se již z projektu stal trvale udržitelnou věcí.

Před 3 lety to začalo. V den promocí jsme s rodinou šli od univerzitní auly na TULce pěšky k Ještědu. Mou ctí bylo, že tam byla i babička a děda, takže jsme jeli nahoru lanovkou. A už tehdy jsem věděl, že den D je to nejen kvůli promoci. Ale i kvůli tomu, že obdržím jeden telefonát.

Během slavnostního oběda v budově vysílače, kdy do nás Kuba Turek lil rozehřívacího panáka na lačno ještě před polévkou, mi zvoní v kapse telefon. Odporoučel jsem se na toaletu (abych tu slávu nekazil své máti, babičce atd.)…

Startovac.cz nám 30. 6. 2017 schválil projekt Neobyčejná klubovna a vyjasnili jsme si podmínky definitivního spuštění. V ten den to začalo… Za tři dny jsem stál na letišti a věděl, že máme spuštěnou kampaň na tuším 40 dnů (nevím přesně).

Já odlétám pracovně do Černé hory, kde budu mít na starost 24/7 po dobu 14 dnů bandu teenagerů (což nebyla sranda, viz https://opicakuz.desitka.cz/zver-u-more-vs-pedagogove )

Během toho jsem poměrně vyčerpávajícím způsobem táhl kampaň, která nakonec byla úspěšná na 178 % a štědří dárci nám věnovali téměř 90.000 Kč na rozjezd úžasného místa. Samozřejmě s velkou pomocí vedoucích Oddíl Poutníci, kde jsme ze sebe v posední fázi udělali flundry, abychom za své vlastní neštěstí a trapnost k posměchu ostatních vybrali ještě nějaké peníze navíc.

Když jsme prorazili hranici 100 %, radost byla zřejmá. A chuť do toho jít pryštěla z těl odhodlaných dobrovolníků.

Když se kouknu na vypsaný projekt (http://startovac.cz/projekty/neobycejna-klubovna ), mohu říct, že jsme to dokázali a nezklamali (se). Zdaleka nemáme dokonalý prostor, ale to nebude nikdy. Faktem však je, že jsme během 1 roku dokázali bez nároku na honorář utáhnout desítky pracantů-dobrovolníků, kteří odmakali circa 3200 člověkohodin, aby dali do kupy takové místo.

A na onom místě proběhlo dosud již cca 80 veřejných akcí s účastí malou i velkou (a ano, i akce pro 5 lidí měly velký smysl – a jinde by třebas ani neproběhly). Celkově tudy na veřejných akcích proteklo přes 1600 lidí! Některé akce byly i soukromé a jsme rádi, že jsme mohli být prostorem, kde se mísí kultura se zábavou a vzděláním.

Jo, je to fuška, dělat to dobrovolně k vedení oddílu a jiným aktivitám, co máme. Potvrzuje to však fakt, že jsme jako provozovatelé soudržní a drží nás velká myšlenka. Podporovat místo, ve kterém žiji. Poskytovat prostor pro nekomerční akce s ušlechtilými cíly. A sami je realizovat.

Je to jízda a díky za to, že v tom jedete s námi!

www.neobycejnaklubovna.cz

Za provozovatele (oddíl Poutníci)
Ondřej Turek – Opičák

Brigáda po koronaviru

Konec nouzového stavu jsme v NK využili na opravy. Zahájili jsme zkrášlení „okénka“ do dílny, první část mají za sebou také rohy stěn, díra u lednice už neexistuje. Nakonec jsme opravili dlažbu u topení a nalepili vypadlou dlaždici ze schodu. Koberce v zadní části hlavní místnosti jsme uklidili do skládku. Bude lepší tam mít pouze rolovací koberec. Co byste vylepšili dál? Napište nám na neobycejna.klubovna@gmail.com.

Popcorn

Neobyčejné klubovně uspořádali vedoucí z oddílu Poutníci akci Popcorn.

Absolventi kurzu Zapalovač měli po celý víkend zajištěný program v podobě sdílení příkladů dobré praxe, hraní her, zkoušení nových, představení osobních pokroků, prohlídky města jinak, než turisticky, řešení výzev v oddílech a jiné věci, na které běžně čas nezbývá.

V konferenční části pro veřejnost proběhlo 5 přednášek. Milan Mylun Suchý povídal o drsné romantice ptovních táborů, Pavel Žák a Vít Vršník z divadla Poločas nápadu odvedli přednášku o storytellingu, Lukáš Balíček a Mirek Hybner představili doprovodný program na pozadí táborů Tvrďárna, Olga Srstková se věnovala svému příběhu, kde brouzdala mezi nepřeberným množstvím nabídek a posléze představila řadu inspirativních neziskových organizací. Nakonec Jarka Bednářová alias Mistr Jarka ukázala pozadí pilotního ročníku festivalu FunTOM.

Všem moc děkujeme za účast. Bylo to inspirující a těšíme se na další ročník, který se uskuteční v Plzni.

Zimní odlovy: stejně to nenajdeš

V klubovně proběhla další geochachingová přednáška.

Promítání o tom, že když jdete lovit kešku do vysokých hor v zimě, máte jen malou šanci na úspěch. Vyjde to jednou z deseti pokusů, ale stojí to za to.

Když máte větší pravděpodobnost, že kešku nenajdete než najdete, ale stejně se o to pokusíte. A není to jen jednorázová akce, ale vy to zkoušíte každý rok. Hledání kešek v zimních horách v Itálii, Francii, Rakousku, Slovensku i Česku. Projdeme si pár akcí, které nejdou zapomenout. Hledání krabičky pod třemi metry sněhu, oslepnutí na třítisícovce, přechod Krkonoš na skialpech, málo sněhu jako důvod neúspěchu na Großglockneru…

 

 

Vánoční večírek oddílu Poutníci

Vedoucí z oddílu Poutníci, kteří jsou zároveň správci Neobyčejné klubovny, uspořádali pro své kamarády a spřízněné duše Vánoční večírek.

Jak o tom píšou:

Společně jsme si připomněli, jaký jsme měli rok s Rychlými Šípy. Mirek, Červenáček, Dlouhé Bidlo, Bohouš a Vontové se za námi na chvíli přišli podívat.

Po shrnutí celého roku ve fotkách jsme zhlédli premiéru táborového filmu. Následovala dražba obrazu a vyuděného masa od Fíka. Celé promítání jsme zakončili tombolou. Penízky se budou hodit pro další činnost, kterou již plánujeme. Zejména na produkčně náročný letní tábor 2020.

Poté následovalo setkání, které probíhalo jako příjemné klidné posezení v Neobyčejné klubovně, kde jsme si společně popovídali.

Rumunský Fagaraš: větrné hory

Jarda Lubas, David Trojan a Matěj Turek povídali a ukazovali 12. prosince fotky z přechodu nejvyššího rumunského pohoří Fagaraš, vápencového hřbetu Piatra Craiuli a návštěvě hradu Bran. Turnu Rosu – Bran, 157 km.

„Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice… vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru…Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů.“ (Miroslav Nevrlý, Karpatské hry)

Premiéra filmu: Hledání lilie

30 let, které letos uplynou od sametové revoluce, jsou za více než sto let existence skautingu tím vůbec nejdelším obdobím, kdy organizaci Junák – český skaut nikdo nezakázal. Jinak si skauting prošel již třemi zákazy: jednou za to mohli nacisté (1940-45), dvakrát komunisté (1950-1968, 1970-1989).

Skauti prokázali tak obrovskou nezlomnost a soudržnost, kterou jen tak nějaká totalita nezdolá. To vše si letos připomínáme.

Ku příležitosti oslav skauti pořádali celorepublikovou premiéru filmu Hledání lilie, který se věnuje rozporuplným pohledům na budoucí vývoj skautingu po revoluci. A Neobyčejná klubovna se rozhodla být jedním z promítacích míst.

 

Borcovka: Na den koželuhem

Borcovka: Na den koželuhem aneb nauč se pracovat s kůží, která se uskutečnila 1.12. 2019 v Neobyčejné klubovně,  se velice povedla. Nejprve jsme si představili všechny potřebné nástroje k řezání, drážkování a děrování kůže a pak se pustili do samotné výroby.

Časový odhad na 8 hodin se potvrdil jako správný a i tam si někteří odnášeli práci ještě na pár hodin domů. Z půlky krávy se dělali opasky, brašničky, pouzdra na mobil, obaly na nože a peněženky na klíče.

Vyzkoušeli jsme si nejenom řezání, ale také šití, děrování a lepení. Byl to zkrátka den provoněný kůží.

Děkujeme Ondřejovi Šutrovi Bartošovi za lektorování.

Křest knihy Tak tomu bylo (Zátoka pláňat, Tuláci, Poutníci)

Dva vedoucí z odílu Poutníci (Matěj a Opičák) nenechali ležet vzpomínky ladem. Rozhodli se napsat knihu o historii oddílu ze kterého vzešli a o místě, na kterém vše začalo – Zátoka pláňat. Osmdesát pět  výtisků bylo rozebráno téměř okamžitě. Na křestu se sešli členové i bývalí členové obou oddílů, sympatizanté i přátelé.

 

Gruzie: země štědrých lidí (opakování)

Pro velký úspěch jsme 14. listopadu v klubovně již podruhé uspořádali cestovatelskou přednášku o putování po Gruzii.

Co máš dělat, když ti povodně strhnou jediný most na cestě do civilizace? Jak se nejlépe dopravovat po Gruzii? Proč nepoužívat stan, který jsi po deseti letech vytáhl z komory? Kolik jídla a pití jsme od místních dostali?

O tom všem se mohli účastníci dozvědět.

Přednáška proběhla také, jako setkání pro hráče geocachingu.